woman, hai, great white shark

Síla dechu

Tak banální věc jako dech řešíme mnohdy pouze ve chvíli, kdy stoupáme po schodech do druhého patra nebo při dobíhání na vlakové nádraží. Jinak je pro nás samozřejmostí. Má tedy smysl zamýšlet se nad samozřejmostmi?

Ucpěte si pusu i nos a do minuty uvidíme. S nádechem se rodíme a výdechem opouštíme tento život. Bez dechu není den, bez kvalitního dechu není dobrý den.

Dýcháním ovlivňujeme držení těla, má vliv na funkci vnitřních orgánů, trávení, aktivitu dna pánevního, bolest zad, reflux, dokáže nás zklidnit, prohloubit sebedůvěru i urovnat si mysl. Díky plnému kvalitnímu dechu jsme schopni tělo zahřát a překonat chlad.

Jak to?

Hlavním dechovým svalem je bránice. Dělí dutinu hrudní od břišní a s každým nádechem klesá dolů. Pokud je tělo v neutrální pozici, pak díky aktivitě bránice pracuje i reflexivně dno pánevní a další svaly středu těla. Podílí se proto na stabilitě trupu významnou měrou. V tu chvíli mluvíme o aktivním zapojení CORE, o tělesném jádru. Docílíme tedy 30procentní neustálé svalové aktivity jen díky napřímení páteře a stabilitě dechem. To už stojí za přemýšlení nad tím, jak se vlastně pohybuji. Jak sedím, jak chodím, jak dýchám. Nádech stimuluje vnitřní orgány a přispívá i k uzavření jícnu. Proto trpíte-li refluxem (vracením žaludečních šťáv), zde je jedno z možných vysvětlení. Dech. Dokonce i vylučování je řízeno dechem.

Příprava vrcholových sportovců zaměřující se na dokonalé zvládnutí pohybových dovedností (kondiční, technická, taktická, teoretická i psychologická) mnohdy tápe nad tím, jak dovést svěřence až na vrchol. Ačkoliv vše zvládnou na výbornou, mnohdy je dělí od úspěchu malý krůček a najít příčinu se podaří jen málokomu. Dech. Tak přirozená aktivita, kterou všichni roky přehlížejí a začnou s ní koketovat až ve chvílích nezdaru. Současná doba ve sportu ustupuje od diagnostiky za pomocí laktátu (kyselina mléčná, produkovaná svaly při pohybové zátěži). Zkrátka to, co nás pálí, jakmile dobíháme ujíždějící autobus. Zátěžové testy odhalí, na jaké úrovni intenzity jsme schopni podávat optimální pohybový výkon. Ještě jinak, jak rychle a jak dlouho se pohybovat, abychom tělo nepřetížili. Dech jde ruku v ruce s kardiovaskulárním systémem. Není dech, není kyslík, není pohyb.

Současná doba pracuje ve sportu s okysličením ve dvou možných variantách:

  • mám kyslíku málo a je zapotřebí ho svalům dodat,
  • mám kyslíku dostatek, jen ho nedokážu využít.

Nemusíme být zrovna vrcholoví sportovci, ale platí na nás vše do posledního písmenka, profesionální sportovci jenom využívají tělo na hranicích možností.

Jak však poznám, že ne/dýchám dobře?

Kvalitní dech je veden přes hrudní koš až do oblasti spodních zadních žeber až beder. Pokud se vám tedy při nádechu zvedají ramena, dech je mělký nebo směřuje do břicha dopředu, pak je dobré se nad tím pozastavit.

Z pohledu statistiky je to o něco přehlednější. 14–16 nádechů za minutu udělá 20–23 000 nádechů a výdechů za den. To už je slušné množství chyb, byť nepatrných.

Dech, co je na něm složitého?

Sedněte si pohodlně do tureckého sedu, kleku, sedu na židli nebo si prostě lehněte na záda. Věnujte veškerou pozornost nádechu a výdechu. Přicházející myšlenky nechte plynout a pouze hlavou projít. Nemyslete na nic. Pokud se vám bude zdát pár sekund bez myšlenek pouze s vlastním dechem jako nemožný úkol, pak jste právě na začátku dlouhé cesty.

K čemu je to dobré?

V dechu je životní síla. Proudící energie stimulující orgány, svalové napětí i množství hormonů v krevním řečišti. Díky dechovému cyklu jsme schopni ukočírovat rozdivočelé emoce stejně dobře jako ve vypjatých situacích předvést výkon hodný profesionálního atleta. Dechové svaly obepínající hrudní koš dokážou při zvýšené aktivitě tělo významně zahřát. Zapomenete-li na procházku svetr nebo hodláte okusit ponor do ledové vody, věnujte čas kvalitnímu „rozdýchání“.

Kam se mám tedy nadechnout a kde vnímat?

Lehněte si na záda, pokrčte nohy v kolenou, podložte hlavu ručníkem. Pro lepší kontrolu podložte spodní zadní žebra měkkými míčky. Poslouží i ponožky smotané do kuličky, ideálně stejně velké. Zadní spodní žebra dokážeme nahmatat snadno pomocí rukou. Nejprve nechte několikrát nádech prostoupit hrudníkem z přední i zadní strany a pokračujte do spodních zadních žeber. Do míčků. Po několika opakováních udržte oporu žeber o míčky i s výdechem. Avšak s přirozenou volností těla. Opora zadních žeber je nezbytná k trupové stabilitě a pohybu bez bolesti.

Je to tak samozřejmé, co myslíte?

Autor: Mgr. Michal Elkčner, trenér pilates clinic method & zdravotně-kondičního fitness; Foto: Pixabay

Celý článek zde