Lidské tělo jako labyrint

Lidské tělo je doslova labyrintem cest a cestiček, slepých odboček, různých zákoutí, čítající délky tisíců kilometrů. Je mnoho řídících mechanismů, které nám pomáhají na dlouhých cestách udržet rychlost a směr. Mnohdy nevědomky procházíme tunely labyrintu bez jakéhokoliv zaváhání. 

Elementární pohybové návyky

Zvyk je železná košile. Jednou je nikdy, ale dvakrát je zvyk. Je nesnadné zvykat starého psa na obojek. Dobré zvyky se těžko nabývají, ale snadno se s nimi žije. Zlozvyky se snadno získávají, ale život s nimi je obtížný. I přísloví zahrnují zvyky do svých témat a návyky pohybové vyžadují svoji pozornost.

My a naše emoce

Lidské tělo je hříčka přírody a my občas potřebujeme zpomalit, abychom jí porozuměli. Svalové napětí našich tkání je přímým odrazem emočního naladění. Jakmile jsme tedy dlouhodobě vystaveni určité emoci, prostě se projeví na našem těle. Dva nejsilnější kormidelníci, kteří nás ovlivňují, jež cítíme uvnitř těla tak bouřlivě, že zapomínáme jíst a nedokážeme spát. Jejich reakce se projeví na povrchu mnohdy rychleji, než výstřel startovní pistole. Radost a smutek. Černá a bílá.

Kouzlo doteku

Pevnost, zároveň jemnost, s jakou dokáže naše ruka pracovat, je ojedinělá. V přírodě nenajdeme ani nevyrobíme kvalitnější pracovní nástroj, než je lidská ruka. Dokáže měnit tvar, vnímat jemné vibrace v okolí, vyzařovat teplo, předávat energii. Mnoho alternativních směrů pomocí dotyku léčí. Nemusíme být šamani, abychom při pohlazení starého člověka viděli úsměv na jeho tváři. Miminko se rázem uklidní při dotyku své matky a není zapotřebí jediného slova. Dotekem vyjádříme úctu i respekt.

Element v pohybu

Běh spolu s prvky kompenzačních cvičení ve spolupráci s Danou Čechmanovou.

ROZHÝBEJME SÍDLO NAŠÍ DUŠE

Pohyb je základní lidskou potřebou a je nutností mu ji pravidelně a hojně dopřávat. Podívejme se optikou zvědavce na pádné důvody, které by nás měly zvednout ze židle nebo nás alespoň postrčit.

OD PORODU K AKTIVNÍMU POHYBU

Malý zázrak tvořící se v ženském lůně po dobu ideálně čtyřiceti týdnů s sebou přináší mnohé změny. Nám mužům známé pouze v teoretické rovině. Rozepíšu se o změnách funkčních, které s sebou těhotenství přináší, na něž se můžeme připravit a s nimiž můžeme počítat. A především, jak s nimi následně pracovat. Smyslem je komfort v našem těle ať už v běžném životě, nebo při aktivním pohybu.

MNOHO POHYBU ŠKODÍ

Tělo bylo k pohybu stvořeno, proto je zapotřebí mu ho v dostatečné míře dopřávat. Rozviňme dál myšlenku o množství pohybu a uveďme na pravou míru toto tvrzení. Už rodiče nám vtloukali do hlavy poučku „všeho moc škodí“. Dalo by se klidně napsat, že tahle formule platí takřka pro vše. Od jídla přes spánek, práci až po pohyb.

OD BOLESTI K POZNÁNÍ

Impulzů, jakými nám lidské tělo dává varovný signál, že je něco v nepořádku, může být mnoho. Emocionální složka určuje dopady bolesti na psychiku. Vzpomeňme na naše první zklamání z lásky a hned nás píchne u žeber. Bolest může být emočním stavem, který nás dostane do kolen a může paralyzovat na dlouhé týdny, měsíce i roky. Jeho následný dopad na lidské tělo může být devastující. Emoce nám sáhnou na duši, a pokud jste nikdy neuronili slzu, pak jim nedáváte dostatečný průchod ven.

NAŠE SRDCE PRACUJE PRO NÁS, PRACUJEME I MY PRO NĚ?

V klidu o sobě dá vědět zhruba 60x za minutu, při maximálním výkonu v jedné minutě až 200x. Zvláštní druh svaloviny, která nemá možnost odfrknout si, kdy se jí zachce, a pokud to opravdu udělá, je „ouvej“. Tato dokonalá lidská pumpa umožňuje rozhánět krev trubicemi i malými trubičkami do všech zákoutí našeho těla. Koordinovaná kombinace systoly a diastoly, tedy stlačení a vypuzení krve, je závislá na mnoha faktorech.

ELEMENTÁRNÍ POHYBOVÉ NÁVYKY

21krát je zapotřebí opakovat stejnou věc v pravidelném časovém intervalu a dochází k návyku. V případě pohybu je zapotřebí alespoň 6 týdnů, abych dokázal rozpoznat změnu. I motorické učení má fáze, kdy se s pohybem seznámíme, učíme se ho a osvojujeme, stabilizujeme a upevňujeme. V konečné fázi naučený pohyb využíváme a projektujeme do běžného života a dalších pohybových aktivit. Stejně jako využíváme paměť sluchovou, čichovou, trénujeme i na denní bázi paměť pohybovou. 

Jsme stvořeni k běhu? #2

Zapomínáme na rozcvičení, přitom je to jedna z nejdůležitějších částí a mnohdy nezabere ani 5 minut. Máme chodidla, jsme si jich vědomi? Patří jim vůbec některá z našich myšlenek, pokud už se k rozcvičce odhodláme? Na stavbu obou chodidel připadá 52 kostí z celkového počtu cca 206 v lidském těle. To je dost. Architektonický skvost je tvořen podélnou a příčnou klenbou nohy.

Jsme stvořeni k běhu?

Běhat dokážeme elegantně a ladně, tak jako těžkopádně a tvrdě. Příroda nás díky napřímení páteře obdařila schopností dýchat nezávisle na pohybové činnosti. Jsme proto jediní svého druhu, a přesto tuto možnost nevyužíváme. Čím to tedy je, že mnohdy nevydržíme běžet ani pár minut? Dýchací systém za roky nečinnosti přestal spolupracovat se srdečně cévním systémem a fungující svaly tak tělo nestačí okysličit. Často lapáme po dechu už po pár zběsilých sekundách.

Dokonalý stroj

Na krátké vzdálenosti dosahuje rychlosti až 37 km/h. Je plně automatizovaný a v běžném režimu dokáže pracovat až 70 let. Některé prototypy se dožívají stovky, pak je považujeme za veterány. Ačkoliv výroba může trvat několik málo minut, samotný vývoj je poměrně náročný.

Síla dechu

Tak banální věc jako dech řešíme mnohdy pouze ve chvíli, kdy stoupáme po schodech do druhého patra nebo při dobíhání na vlakové nádraží. Jinak je pro nás samozřejmostí. Má tedy smysl zamýšlet se nad samozřejmostmi?
Ucpěte si pusu i nos a do minuty uvidíme. S nádechem se rodíme a výdechem opouštíme tento život. Bez dechu není den, bez kvalitního dechu není dobrý den.

Záda a co bychom o nich měli vědět?

Slovo „záda“ je široký pojem a každý si pod ním představí jinou část. Mnohdy je neřešíme jen proto, že na ně prostě nevidíme. Ale proč čím dál víc lidí trpí bolestmi zad? Je pouze jedna příčina? Nebo je důvodů, kvůli kterým lidé sáhnou po lécích tlumících bolest, víc? Podívejme se na ně z pohledu pohybu.